Stavba kostela začala již v roce 1350, avšak nebyl vystavěn do dnešní podoby. Teprve Karel Záruba z Hustiřan v roce 1620 dal kostelu dnešní vzhled ve slohu renesančním. Nejdříve byl kostel jako filiální k farnosti Bojanovské. V roce 1787 byla v kostele zřízena lokálie a teprve v roce 1854 byla postavena fara a kostel se stal farní.

Budova kostela je zděná, stojí na rozlehlém náměstí a skládá se z dlouhého presbyteria, z osmiúhelníku uzavřeného třemi body, dalšími částmi jsou zevně čtverhranná loď a přední věž, okolo stavby je renesanční římsa a nárožní kvádrované pilastry ve způsobu renesančním. Budovu prosvětlují velká okna uzavřená polokruhem. Postranní vchod je okrouhle sklenutý, po stranách je ozdoben znakem Zárubových a Valdštejnů ( Karla Záruby a jeho manželky Anny, rozené z Valdštejna).
Vnitřek kostela, až na částečně novou malbu, je úplně zachován v původním stavu. Loď tvoří uvnitř osmihran, strop je tvořen plochou kopulí s hlubokými kuklemi a starým hvězdicovým klenutím, jehož tvary jsou vyznačeny štukovanými obrubami. Hlavní oltář je portálový a pochází z roku 1682. Na stranách protilehlých oltářů sv. Antonína a Panny Marie jsou ploše řezané barokní rámy. Délka kostela je 38 m, délka lodi uvnitř je 10,5 m a šířka je 14 m. Délka chóru se závěrem je 18,3 m, výška je 7,5 m, věž kostela je zakončena kopulí. Celková výška věže je asi 35 m.

Kazatelna pochází z konce 17. století, je racaillového tvaru, natřená zeleně a hnědě, na ní jsou bílé sochy víry, naděje a lásky.

Zajímavá neobvyklým tvarem je ozdobená šestihranná křtitelnice z roku 1669, kterou nechali ulít z cínu hrabě Rudolf a hraběnka Viktorie ze Schönfeldu. Z nohou křtitelnice vybíhají drápy, nahoře jsou hlavy, jednotlivé boky a víka křtitelnice jsou ohraničeny liliovitým ozubím gotického stylu. Na dvou bocích vystupují plastické lví hlavy, na dalších dvou jsou ryté znaky Schönfeldovské a Valdštejnské, na ostatních dvou stěnách je německý nápis.

Do sakristie se vstupuje renesančně vyřezávanými dveřmi s kováním, dveře pocházejí z počátku 18. století.

Ve věži jsou tři zvony z počátku 19. století. Největší zvon o průměru 1 m a výšky 75 cm pochází z roku 1828. Zdobí ho reliéfy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána.

S kostelem sv. Vavřince přímo souvisí menší kostelík sv. Štěpána na sečském hřbitově. Postaven byl již roce 1350 jako kostel farní spolu s farou a školou. Po náboženských bouřích však přestaly bohoslužby a fara i škola byly zrušeny. V dnešní době uvnitř kostelíka nejsou významné památky.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.obec-sec.cz