PO RUSSKI POLSKI FRANCAIS DEUTSCH ENGLISH ČESKY Rokytnice Šanov Hostětín Žítková Lopeník Bojkovice Rudice


















Město Bojkovice
 

Historie zámku Nový Světlov

Historie zámku Nový Světlov

Počátky světlovského panství
Oblast moravskoslezského pohraničí byla po několik století vystavena častým a velmi pustošivým nájezdům z Uher. Vpády usnadňovaly četné průsmyky pohraničních hor, kterými přicházely divoké hordy nájezdníků z Uher na Moravu, kde loupily a ničily vše, co se jim postavilo do cesty. Pro obyvatele kraje tak vytvářely nesnesitelné podmínky. Proto zde docházelo k častým zánikům osad (v okolí Bojkovic dvanáct).

Okolní hrady včetně Nového Světlova byly budovány jako opevněná centra proti nájezdníkům. Kromě Nového Světlova všechny zanikly. Kromě obranné funkce měly tyto hrady i funkci hlásnou, signalizační. V případě napadení přijímaly a předávaly výstražné signály dále do vnitrozemí, kde varovaly před přicházejícími nájezdníky. Koneckonců i název "Světlov" pochází pravděpodobně od výstražných planoucích ohňů.

V době mezi 14. a 15. stoletím drželi světlovské panství Šternberkové, kteří sídlili na Starém Světlově nad Luhačovicemi. Poté se vystřídalo nad panstvím několik majitelů a po uherských válkách bylo prodáno Landštejnům.

Landštejnové 1450-1515
Landštejnové vystavěli kolem r. 1480 hrad Nový Světlov. Pocházeli z větve mocného roku Rožmberků. Pětilistá růže v rudém poli, kterou měli ve svém znaku Landštejnové, byla dědičkou osmicípé hvězdy Šternberků, posledních držitelů Starého Světlova. Osmicípou hvězdu, avšak se změněnou rudou barvou pole, převzalo do svého znaku starobylé městečko Bojkovice, které se po vystavění Nového Světlova stalo střediskem feudální oblasti o rozloze větší než 300 km2.
Ctibor z Landštejna dal také vystavět nad Bojkovicemi, asi uprostřed prostranství dnešního hřbitova, gotický kostelík sv. Jiří, z něhož se zachovalo jen několik kamenných gotických článků a zlomek okenní kružby s vytesanou pětilistou růží - znakem Landštejnů.

Biberštejnové 1515 - 1516
Po Ctiborově smrti zdědila Nový Světlov jeho dcera Jitka, která učinila jeho spolumajitelem svého manžela, Joachyma Biberštejna. Panství pak od nich po krátké době koupil Burian z Vlčnova.

Burian z Vlčnova 1516 - 1549
Nový majitel světlovského panství, který měl za manželku Johanku z Kornic, svůj majetek dále různými koupěmi rozšiřoval. Roku 1544 ho král Ferdinand jmenoval vyšším sudím nad královskými many na Moravě a sněmem moravským byl zvolen do komise pro vyhledávání a k napravení starých a nových zemských zřízení.

Bilík z Kornic
Burian, ač měl tři dcery, odkázal Nový Světlov svému švagru, Hynku Bilíkovi z Kornic, který se však dědictví vzdal ve prospěch prostřední Burianovy dcery Kateřiny, provdané za Adama z Lomnic.

Kateřina z Vlčnova 1549 - 1563
Poněvadž hrad, tak jak jej Kateřina převzala, neposkytoval bezpečné sídlo, dala jej r. 1555 dobře opevnit a rozšířit. Tento letopočet lze ještě dnes číst na znakové desce, umístěné nad jedním ze tří zámeckých vchodů (nad vchodem do muzea u vysoké věže) - KZM
Se jménem Kateřiny z Vlčnova je trvale spojena existence a historie usedlosti čp. 70 v Bojkovicích, kterou r. 1556 privilegiem osvobozenou od všech dávek a poplatků věnovala paní Barboře Závadské za věrné služby. Od r. 1623 drží tuto usedlost nejstarší bojkovický rod Lahutů.
Nemajíc mužských potomků, postoupila Kateřina z Vlčnova r. 1563 celé panství i s hradem svému synovci, Bedřichu Tetaurovi z Tetova.

Tetaurové z Tetova a Malenovic 1563 - 1594
Bedřich Tetaur představoval typ feudálního pána, často všemi prostředky zabezpečujícího a rozšiřujícího svá vrchnostenská práva. Přesto však v jeho poměru k bojkovickým poddaným, přihlédneme-li k feudálním poměrům 16. století, je možno spatřit určité pochopení pro některé problémy současné doby. Nejenže upravil a přesně vymezil vzájemnými smlouvami s poddanými poměry robotní, ale poskytl jim i výhody v užívání panských lesů a pastvin. Městečku Bojkovicím udělil právo svobodného prodeje soli, vybudoval v jeho středu chudobinec, pro který založil i nadaci. Potvrzením významných privilegií zajistil bojkovickým soukeníkům příznivější podmínky k provozování řemesla a hájení stavovských zájmů a povolil zřízení dalších cechů, ševcovského a řeznického.
Tetaury připomínala ještě donedávna jejich jménem označená ulice v Bojkovicích a dvě pětiboké nízké věže zvané lidově "tetůrky", které zůstaly zachovány z opevnění městečka, stojí dodnes (v prostoru hřbitova) jako jejich památníky.
Provedení rozsáhlých stavebních změn na hradním objektu, jejichž výsledkem byla přeměna slohu gotického na renesanční, bylo též jejich dílem.

Jan Jetřich z Kunovic 1594 - 1598
Poslední potomek Tetaurů Václav prodal roku 1594 Nový Světlov se vším, co k němu náleželo, Janu Jetřichovi z Kunovic. Jana Jetřicha z Kunovic možno právem nazvat despotou, neboť poddaní museli na jeho panství velmi často zakoušet nesnesitelné břemeno svého nevolnictví. Jsou zaznamenány nesčetné případy jeho zvůle. Vězením a ještě mnohem krutějšími prostředky nutil např. své poddané z jedenácti obcí svého panství k takovým robotám, kterými mu podle dřívějších a všemi předchozími majiteli panství uznávaných ustanovení nebyli povinováni.
Nesnesitelnost tehdejších poměrů dosáhla takového stupně, že poddaní se r. 1598 odhodlali vznésti proti tomuto útlaku stížnost k zemským soudcům, kteří rozhodli při v jejich prospěch. Ještě téhož roku, co byla tato pozoruhodná událost zaznamenána, opustil Jetřich z Kunovic světlovské panství.

Zdeněk Žampach z Potštýna 1598 - 1610
Zdeněk Žampach z Potštýna převzal Nový Světlov po Janu Jetřichovi, vyměniv jej za své panství hranické a drahotušské. Nový majitel byl na bojkovském panství postaven před velmi neutěšené poměry, vyznačující se především nespokojeností, ba rozjitřeností poddaných, vystavených bezohlednému útlaku jeho předchůdce. Proto prvním z významných opatření Zdeňka Žampacha bylo pořízení tzv. Register důchodů ze všech obcí panství světlovského i léna vasilského, obsahujících záznamy o všech povinnostech poddaných i privilegiích, poskytnutých jednotlivým obcím dřívějšími majiteli. Nejen že tím získal v tomto směru přehled, ale zavedl tak i žádoucí pořádek, uznav přitom stávající výsady vesnic. Tím se tento majitel panství velmi zasloužil o zlepšení neblahých poměrů v tomto kraji.
K světlovskému panství patřilo tehdy 23 osídlených vesnic, včetně obcí léna vasilského, nepočítaje v tom velký počet osad opuštěných a zpustlých.
Nedlouhé období vlády tohoto feudála je poznamenáno zvláštní, smutnou událostí, jejíž tragiku výstižně vyjadřuje následující věta: "Kdo tu jdeš kolem místa tohoto, vzpomeň v lásce bratří svých." Uvedený nápis připomínal kdysi památku zahynulých čtyř set obyvatel městečka, které roku 1605, kdy hrad světlovský byl obležen uherskými povstalci - Bočkajovci, vyvedl z hradu, v němž hledali ochranu, věrolomný hejtman a vydal je oblehatelům. V místech, kde stojí dnes barokní sousoší, byli všichni povraždění. Po neúspěšných náporech na světlovské hradby vpadli tehdy nájezdníci do Bojkovic a okolních vesnic a zde ohněm a mečem dokonali své zhoubné dílo.

Hanuš Petřvaldský 1610 - 1613
Hanuš Petřvaldský, který vystřídal na Novém Světlově Žampachy, zde pobyl jen velmi krátkou dobu, než převzali panství uherští Serenyiové, kteří sem přišli počátkem 16. století, kdy četné rody uherské šlechty, vypuzené ze země Turky, se usazovaly na Moravě. Aby bylo možno utvořit si obraz o situaci, je třeba poznamenat, že již od let 1200 byl kraj dějištěm ničivých a vylidňujících vpádů a nájezdů nejprve Tatarů a Kumánů, později r. 1426 jím prošla husitská vojska, v letech 1468 - 1478 zničily kraj války uherské, vedené mezi Matyášem Korvínem a Jiříkem z Poděbrad. Z toho lze soudit, že jak Starý Světlov a jiné hrady, tak později i Nový Světlov byly vybudovány především proto, aby v této předsunuté části Moravy, která byla tak často dějištěm ozbrojených střetnutí, plnily svůj úkol vojenský.

Serenyiové z Malého Serenu 1613 - 1750
První z rodu Serenyiů František se činně zúčastnil odboje proti císaři Ferdinandu II. Jen na přímluvu svých dvou synů Pavla a Gabriela, stojících na straně císaře, ušel konfiskaci veškerého majetku. Jim také zanechal Nový Světlov, k němuž přikoupili tito noví držitelé panství luhačovské, načež se o majetek rozdělili tak, že starší Pavel si ponechal Luhačovice a mladší Nový Světlov s lénem vasilským. Uskutečněnými koupěmi Kunvaldu, Milotic, Zlina a Lomnice rozšířil Gabriel svůj rodinný majetek a dosáhl též četných vysokých hodností, hraběcí titul a úřad zemského hejtmana moravského.
Kromě četných méně významných zásahů, uvolňujících pouta poddanských povinností v celém panství a poskytujících různé výhody všem obcím, osvobodil r. 1636 obyvatele Bojkovic od veškeré roboty proti roční dávce 300 zlatých, vyjma pracovní povinnosti při opravách hradu a dvora. Daroval městečku rozsáhlé lesy na uherské hranici i v blízkém okolí a dal znovu zřídit nájezdy zničený chudobinec, který obdaroval poli a loukami. Starým cechům, jako byl cech soukenický, založený r. 1511, ševcovský z r. 1568 a řeznický z r. 1571, potvrdil artikule a všechna nabytá privilegia a r. 1638 umožnil ustavení nových cechů a to tkalcovského, krejčovského, kovářského a kožešnického. V letech 1650 - 1656 nechal vystavět v Bojkovicích nynější pozdně renesanční kostel sv. Vavřince, jehož masivní zdivo mělo současně poskytovat bezpečný azyl obyvatelům v případech již zmíněných vpádů z Uher.
Krevní či útrpné právo leželo jako těžký mrak nad celým krajem téměř půldruhého století. Krevní kniha městečka Bojkovic, která je sbírkou protokolů z činnosti hrdelního práva a obsahuje zápisy o mnohých procesech z let 1630 - 1731 svědčí o nelidskosti tehdejší justice. V tmavých sklepích hradu a v mučírnách museli mnoho trpět vinní i nevinní delikventi, mezi nimi i ti, kteří byli nařčeni z čarodějnictví nebo se dopustili mravních poklesků. Avšak i robota a poddanství doléhaly zvláště v dobách pustošivých nájezdů těžce na lidi žijící pod hradem, z nichž mnozí za často i nepatrné přestupky okoušeli býkovce a okovů v podzemním vězení.
Nelze se proto divit, že např. r. 1761 vtrhli poddaní v počtu asi 100 osob do hospodářského objektu hradu - panského dvora, kde demolovali místnosti, ztýrali dráby a pustili na svobodu dva chycené rekruty.
Feudální pán vlastnil právo rozhodovat o svých poddaných po všech stránkách. Vždyť bez jeho svolení nesměl poddaný nebo obec rozhodovat svobodně ani o soukromých ani o společenských záležitostech. Často putovali k hradní bráně se svými úředními záležitostmi a pro příkazy vrchnosti, všichni ženichové a nevěsty pro povolení k sňatku, rodiče s prosbou o svolení dát děti do školy či do učení, nebo ti, kdo mínili změnit svá bydliště. To vše se mohlo stát jen se svolením světlovského pána.

Guiardové ze St. Julien 1750 - 1803
V poslední vůli ustanovila hraběnka Karolina, poslední z rodu Serenyiů, dědicem panství svého manžela Josefa Guiarda, po němž z druhého manželství zůstali tři synové, kteří r. 1803 prodali Nový Světlov i s panstvím Žofii Haugwitzové. Tímto prodejem přešlo panství do vlastnictví nového rodu, který po přeslici vládl Světlovem až do roku 1906.

Haugwitzové z Biskupic
Žofie Haugwitzová, velká milovnice hudebního umění, založila v Bojkovicích orchestrální těleso vysoké úrovně. Je proslulá svou neobvyklou závětí vedoucí k domněnce, že na sklonku svého života se stala podivínkou, nebo ženou liberálnějších názorů, snažící se vymanit z pout přísných šlechtických tradic a zvyklostí. V této závěti totiž velmi omezila nebo i pominula dědické nároky svého příbuzenstva a pamatovala značnými odkazy a důchodovým zajištěním nejen na vrchnostenské úřednictvo, ale i své služebnictvo a také na bojkovské hudebníky, kteří se těšili její velké přízni.

Jindřich Larisch-Mönnich 1835 - 1884
V době, kdy vojenský význam hradu nového Světlova pozbyl své opodstatnění, přetváří se objekt hradní na objekt zámecký. Renesanční hrad, poprvé přestavěný z gotického v 16. století Tetaury z Tetova, znovu přestavěl v letech 1846 - 1856 podle návrhu vídeňského architekta na zámek v slohu anglické tudorské gotiky Jindřich Larisch-Mönnich. Od této doby stojí Nový Světlov jako zámek, sloužící již jen k reprezentaci svého majitele. Jindřich Larisch-Mönnich, ostravskokarvinský průmyslník usiloval o využití železných rud, vyskytujících se v blízkém okolí Bojkovic - vybudoval v Bojkovicích železnou huť. Všechny litinové výrobky, potřebné při rekonstrukci hradu byly odlity v této "Jindřištiné huti", která pracovala necelých deset let.

August Bellegarde z Velkých Heraltic 1884 - 1906
Panství zdědila Larisch-Mönnichova vnučka Jindřiška a jeho držitelem se stal pak její manžel August Bellegarde. V roce 1906 bylo panství prodáno uherskému šlechtici.

Aladar Karatsonyi 1906 - 1907
Nový Světlov po velmi krátké době prodal polskému knížeti Lubomierskemu.

Jiří Lubomierski z Rozwadova 1907 - 1914
Lubomierski byl poslední šlechtický majitel světlovského panství. Roku 1914 převzala Nový Světlov do vlastnictví Pozemková banka v Praze.

Pozemková banka v Praze
Po prvé světové válce byly majetkoprávní poměry vytvořené rozdělením světlovského majetku velmi neurovnané. Vlastníkem celého objektu se po dohodě stal dr. Bublík, který ho věnoval své dceři Jarmile, provdané za Ladislava Zbořila.

Ladislav Zbořil s chotí Jarmilou
Se stali vlastníky panství 16. prosince 1926. V letech 1926 a 1927 byl zámek důkladně opraven. Na střechy byla položena nová krytina, celý zámek byl omítnut, uvnitř byly opraveny a vymalovány všechny místnosti, z nichž mnohé už hrozily sesutím.

Arnošt Rolný

Ing. Josef Novotný - od r. 2004

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Petra Stojaspalová (MÚ Bojkovice) 56, 13.06.2005 v 16:42 hodin
Copyright 1998-2019 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule